Den 1.


Den 2.


Den 3.

Pictures taken by
Hana & Mirek
& Misa & Iva & Jirka

Copyright © 2009 STEMI 
All rights reserved

Milí lidičkové naši blízcí,
není to ani dva roky a my přicházíme s povídáním o naší další, i když tentokrát trošku kratší návštěvě Paříže.
Někdy v létě loňského roku Iva obstarala velmi výhodné letenky do hlavního města Francie od společnosti Sky Europe. Až jsme tomu nechtěli věřit, jak výhodně. Šest letenek = 672 Kč ! Termín byl 14. až 16. březen 2009.
A čas plynul ... léto skončilo, pak i podzim se prosmýkl a přišla zima. Poměrně chladná, plná sněhu a hlavně dlouhá, moc dlouhá, kdy ani na začátku března to nevypadalo na to, že by chtěla končit.
Ale nám šesti účastníkům nadcházejícího výletu za hranice všedních dnů to nevadilo, věděli jsme, že máme před sebou přesun do přeci jen teplejších krajin a hlavně nové zážitky a možná i dobrodružství ...
V týdnu před startovní sobotou Míša zamluvil parkování pro naši ravku u společnosti GO parking u ruzyňského letiště. Služba hlídaného parkoviště, kombinovaná s odvozem na i z letiště se nám jevila jako optimální i cenově přijatelná.

Den první, sobota 14.března
Vstávání před druhou hodinou ranní bylo krušné, ale co naplat. Byla před námi vidina Paříže a přesun do Prahy na letiště byla nutná podmínka. Ve tři hodiny jsme na sídlišti přibrali Jarku s Jirkou a po bezproblémové jízdě jsme ve tři čtvrtě na pět projížděli závoru parkoviště pražské firmy. Zaparkovali jsme, během pěti minut jsme přeložili zavazadla i sami sebe do přistaveného mikrobusu a v pět hodin jsme již vcházeli do odbavovací haly Terminálu 2 letiště Praha Ruzyně.
Rozkoukali jsme se, potvrdili si z informační tabule náš odlet v 6.50 a usadili se z doma připravenou snídaní na židličky v občerstvovací zóně. A čekali jsme na děti, tedy manžele Stehnovy mladší. Až před tři čtvrtě na šest jsme se dočkali, městská doprava trošku pozlobila my starší už lehoulince nedočkaví naší ranní kávy. Ale káva musela počkat, nejdříve k odbavení, pro palubní lístky a pak pro sáčky na tekutiny. Teprve až návštěva v restauraci McDonald's naše kofeinové abstinenční příznaky zahnala. A pak už rychle k celní a osobní prohlídce, najít přepážku pro nástup k našemu letadlu a ještě bystrý přesun na toalety. Z reproduktorů ve vykachličkovaných místnostech se linula náladová hudba, kterou však najednou přerušilo hlášení : " Paní Stehnová Hana, Stehnová Iva, Jaroslava Veselá a pánové Michal Stehno, Miroslav Stehno a Jiří Veselý nechť se neprodleně dostaví k nástupu na let číslo 2307 do Paříže ! ". Nóóó, pěkně nám to začíná ! Úprkem jsme dorazili ke kontrolní přepážce našeho letu, bleskurychle jsme splnili formality a v okamžiku jsme se přesunuli nástupním tunelem k letadlu, kde už na nás čekali letušky a všichni ostatní cestující ... Usadili jsme se na svých místech a v příštích okamžicích už letadlo rolovalo na start. Bylo 6.40, společnost zvolila dřívější odlet, což jsme nemohli tušit.
Adrenalin nám pomalu přestával tepat ve spáncích a my si začínali vychutnávat pocit ze startu a po chvíli už i z letu. Opět v oblacích na cestě za novými prožitky !
Let byl příjemný, klidný a poměrně krátký, krátce po deváté jsme dosedli na letiště Orly-Sud. Po vystoupení z letadla jsme se s Míšou rychle zorientovali a zužitkovali podrobnou přípravu, týkající se dopravy z letiště do města, kdy cenným pomocníkem byly informace z internetové diskuze na portálu Orbion.  Našli jsme podle nich celkem snadno komplikovaně zastrčenou zastávku autobusu číslo 285, který nás po chvíli čekání a  asi čtvrthodinové jízdě dovezl na svou konečnou a také na stanici metra Villejuif - Louis Aragon (růžová 7). A metrem to pak už byla brnkačka dojet k našemu zarezervovanému hotelu Auteuil Tour Eiffel na pravém břehu Seiny, na dohled od Eiffelovky. Počasí ukazovalo svou slunečnou, skoro jarní tvář a taková byla i naše nálada. Zvládli jsme let i cestu z letiště, pohoda začíná ...
Pohoda se trochu pokazila v okamžiku, když jsme se chtěli ubytovat v hotelu. S recepčním se sice bavil Míša s Ivou ale už jen z pár útržků angličtiny, co jsem zachytil, jako že litují a že chyba informačního systému a že náhradní hotel, jsem zavětřil komplikace. A taky že jo ... Recepční se omlouval a omlouval, ale pokoje nedal. Že prý je pro nás zajištěný náhradní  hotel, ještě lepší a lépe umístěný a že nás tam dovezou dva taxíky, hrazené hotelem. Co naplat, vyšli jsme všichni zase před hotel, kam už přijížděli dva taxíky, Míša s Ivou nasedli do jednoho, nám dvěma ještě s Jarkou a Jirkou zbyl ten druhý, s vysokým, ramenatým černochem, recepční ještě potvrdil, že je všechno zařízené, a šofér že ví, kam nás má odvézt a vyrazili jsme. Celkem jsme si tu vyhlídkovou jízdu užívali. Mohli jsme si z druhého břehu pěkně prohlédnout Eiffelovku a s Haničkou jsme vzpomínali, jak jsme touto oblastí procházeli minule. Ale jeli jsme ještě dál. A dál. Přejeli jsme Seinu a my jenom tušili, že se nacházíme někde v oblasti Montparnasse. Projížděli jsme bulváry, pak uličkami a zase uličkami. Taxikář těkal očima po cedulích s názvy ulic a z jeho otázky ve francouzštině, z které jsem rozuměl jenom slůvku ,numero' a na kterou jsem odpověděl jen pokrčením ramen, jsem vytušil, že černoušek bloudí. A tím pádem jsme bloudili i my. Uvědomili jsme si, že vlastně vůbec nevíme jméno hotelu, kam nás má zavést, nevěděli jsme ani, kde jsme, takže kdyby nás teď vysadil, zbylo by nám jen mobilní volání o pomoc. Ale katastrofická vize se naštěstí nevyplnila, po zahnutí do jedné z ulic jsme uviděli Míšu s Ivou a v příštím okamžiku jsme už vystupovali před hotelem. Černouškovi jsme poděkovali a zmizeli v hotelu Vaneau Saint Germain.
Recepční o nás již věděla, ale k nastěhování měla jen jeden pokoj s tím, že další dva budou později. To nám nevadilo, Míša s Ivou se tedy ubytovali jako první, my ostatní jsme naše zavazadla dali k nim a na jejich pokojíku jsme si krátce odpočinuli a občerstvili po cestě. Ale jenom chvíli, krátce po dvanácté už jsme byli na prohlídkovém výšlapu ze začátkem v naší ulici Vaneau. Náš hotel se nacházel opravdu na Montparnasu, nedaleko Lucemburských zahrad. My si to ale zamířili směrem k Seině, směrem k ostrovu Ile de La Cité s katedrálou Notre Dame. Počasí se sice trošku pokazilo, zakabonilo a ochladilo, ale i tak jsme si vychutnávali první pařížské chvíle s nezaměnitelnou atmosférou v montparnaských ulicích a uličkách, dál pokračovali po bulváru Saint Germain i Saint Michel až na náměstí Saint Michel se stejnojmennou fontánou na průčelí budovy postavené architektem Haussmanem na počest Napoleona III. Pak jsme přešli most, opět stejného jména, na ostrov Ile de La Cité a pak už nás oči vedly ke katedrále Notre Dame. Nádherná, monumentální stavba. Míša s Ivou by bývali rádi nahoru na vyhlídku, ale když viděli tu dlouhou frontu lidí, stojící na úpatí katedrály v poměrně větrné uličce, rozmysleli si to a my všichni vešli raději dovnitř. Jestli se jeví tato stavba zvenčí jako monumentální, při pohledu zevnitř je přímo obrovská, něco neskutečného. Nádherný pocit být na chvíli součástí tohoto prostoru ...
Po prohlídce katedrály jsme pokračovali prohlídkovým tempem okolo restaurace U Quasimoda dál na pravý břeh Seiny. A dál prostranstvím před pařížskou radnicí v budově Hotel de Ville (Ve 13. století stál na místě dnešní radnice Dům s pilíři, který byl první radnicí města. Nynější budova je z let 1874 - 1882. Je rekonstrukcí původní radnice ze 17. století, kterou roku 1871 vypálili vzbouřenci pařížské komuny. V průčelí honosné fasády je 136 soch významných pařížských občanů. Ve středověku řídil městskou správu purkrabí, který stál v čele pařížských obchodníků s námořním loďstvem. Roku 1789 při revolučním vystoupení lidu zabili posledního purkrabího jako královského úředníka. Po revoluci měla Paříž starosty jen krátkodobě: v letech 1789 – 1784, 1848, 1970 – 1971. Náměstí u radnice na pravém břehu Seiny bylo již v dobách galo-římských přístavištěm kupeckých lodí. Ve 13. století se zde ustanovila kupecká hanza s četnými privilegii. Náměstí se od 13. století až do roku 1830 nazývalo podle písčin na břehu Place de la Greve. Bylo také popravištěm. První poprava se tady konala již v roku 1310. Rukou kata zde mj. zahynuli vůdci bartolomějské noci v roce 1572 a pověstný lupič Cartouche. Zemřel zde i kralovrah Ravaillac. Při poslední „klasické“ popravě tu byl oběšen markýz de Favras, který se podílel na útěku krále Ludvíka XVI. z Paříže. V době Velké francouzské revoluce se tady popravovalo gilotinou, na radnici sídlila Pařížská komuna a scházelo se tu Národní shromáždění. Od roku 1830 nese název Radniční náměstí. V průměru se tu v revolučních dnech odehrálo až 30 exekucí denně. Teprve v roce 1939 přestaly být popravy veřejnou záležitostí a přesunuly se na nádvoří věznic. Naposled bylo lešení gilotiny vztyčeno 28. listopadu 1972 pro vrahy Clauda Buffeta a Rogera Bontemse. V roce 1981 pak byl ve Francii zrušen trest smrti definitivně. Městská rada Paříže se skládá ze 136 zastupitelů, kteří jsou voleni na šest let v každém z dvaceti pařížských „arrondissementů“. Zastupitelé volí starostu.) na ulici Rue de Rivoli a okolo Tour Saint-Jacques až na náměstí Place du Louvre k zadnímu průčelí muzea Louvre. Zamířili jsme si to na nábřeží a postranním vchodem jsme vešli na nádvoří muzea. Louvre, to je ohromný komplex budov, skrývající kulturní poklady historie. Obrazy, sochy, vykopávky...
My s Haničkou jsme něco z toho ochutnali při minulé návštěvě, ale za znalce se  nemůžeme považovat ani trošičku. To by chtělo dny a možná týdny, co tady toho je k vidění.
Prošli jsme na hlavní nádvoří se vstupní skleněnou pyramidou, chvíli jsme ji obdivovali zvenčí, pak jsme sjeli po schodech pod ní, dovnitř hlavního vestibulu s informacemi a se vstupy do jednotlivých oddělení. Tady bylo lidí ! Když jsme se dost pokochali pohledem na pyramidu zevnitř, prošli jsme k dalšímu architektonickému dílu, takzvané inverzní pyramidě, zavěšené špičkou dolů, kdy její podstava zabírá střed parčíku uprostřed náměstí Place du Carousel. Odtud jsme vyšli nahoru, vpravo od Malého vítězného oblouku a pokračovali do zahrad Tuileries. Z jejich schodů jsme mohli v ose dohlédnout nejdříve k obelisku na Place du Concorde, pak k bulváru Champs-Elysées, dál k Velkému vítěznému oblouku a konečně až k velkému oknu moderní čtvrtě La Defénse. Prošli jsme zahradami se spoustou lidí a vyšli na náměstí Svornosti. Tady jsme se my s Haničkou odpojili, přeci jen té procházky už bylo dost a navíc cílem Míši, Ivy a Jarky s Jirkou byla návštěva Arc de Triomphe a Champs-Elyseés, kteréžto obě pamětihodnosti jsme už měli okouknuté. Proto jsme si půjčili od dětí kartičku od jejich pokoje a vrátili se na hotel. Tady jsme si u recepční vybrali pokoj s dvěma postelemi (známe to francouzské stlaní) v pátém poschodí a konečně jsme se okolo páté hodiny ubytovali. Hezký pokojík jsme dostali. Velká televize, lednička, trezor, koupelna s vanou, balkonek s výhledem do ulice Vaneau. Ale dlouho jsme se nezdrželi, hlad nám velel najít si nějakou restauraci. Zeptali jsme se recepční, kterou by nám doporučila a ona nás nasměrovala na bulvár Montparnasse. A dobře nás nasměrovala. Po půlhodině hledání a vybírání jsme zvolili restauraci La Marquise, usadili se v útulném prostředí s příjemnou obsluhou. Objednali jsme si tagliatelle s čerstvým lososem a bazalkovou omáčkou a belgické pivo Portland. Mana nebeská ! Nemělo to chybu ! Prvotřídně jsme se odměnili za náročný den a vychutnali si slastné spočinutí s jídlem a pitím. Ano, La Marquise můžeme doporučit.
Na zpáteční cestě jsme se stavili v obchodě SHOPI pro nějaké vody, víno a tortilky. A pak už na pokoj, zasloužená sprcha a odpočinek. Přeci jen jsme toho trochu nachodili a brzo-ranní vstávání bylo také znát. A tak jsme trochu ochutnávali francouzské vínko a čekali jsme na zbytek výpravy, neboť jsme vyhlásili mejdan na pokoji 504. Okolo čtvrt na deset jsme se dočkali a v uvolněné náladě jsme si vzájemně líčili naše zážitky v odděleném čase. My jsme se podělili o informace ohledně otevíracích dob pekařství i SHOPI a o kulinářský prožitek od Markýze, Veselí lidičkové a Stehnovi jr. líčili zážitky jejich, kteréžto některé byly až dramatického rázu. Po výstupu na Vítězný oblouk (tolik schodů !!!), se vydali po bulváru Champs-Elyseés, kde posvačili platíčko s  mafínky a po jeho vyprázdnění Jirka marně hledal na bulváru nějaký odpadkový koš. Nikde nic, zřejmě antiteroristické opatření. Toto opatření však mělo za následek, že Jirku, bloumajícího s platem s prohlubněmi od mafínků, začali považovat za konkurenci místní žebračky a vyrukovali na něj. Ještě že ho zbytek výpravy zachránil ! Potom se naši blízcí připletli mezi pouliční gangy do rvačky na nože ! Díky bohu se i z tohoto incidentu, kdy na místě okamžitě zasahovala policie, dostali v pořádku. A pak, no rychle též na hotel a v ulici Sévres do brasserie na večeři. Uklidnit se. Ještě když nám svoje nevšední zážitky líčili, bylo vidět, že šlo do tuhého.
Ještě chvíli jsme si povídali a plánovali nedělní program. Vzhledem k tomu, že my dva s Haničkou už jsme v Paříži něco prošli, zvolili jsme na neděli oddělený program. Oni čtyři chtěli navštívit městskou knihovnu Bibliothéque Nationale de France, Panthéon, Lucemburské zahrady a Eiffelovku, my chtěli Eiffelovkou začít a pak se přesunout k Panthéonu a potom zase k Seině a ochutnat vyhlášenou zmrzlinu na ostrově Ile Saint-Louis. Po chvíli jsme se všichni shodli, že už se nám klíží zraky a mejdan jsme rozpustili. Chutě na kutě ! Jen jsem si musel zase trochu upravit to francouzské stlaní ...