Den 1.


Den 2.


Den 3.

Pictures taken by
Hana & Mirek
& Misa & Iva & Jirka

Copyright © 2009 STEMI 
All rights reserved

Den druhý, neděle 15.března
Probudili jsme se krátce po osmé, vyspalí do růžova a dychtiví vyrazit objevovat krásy Paříže. Na snídani jsme si došli do pekařství-cukrářství v ulici Sevrés, na výborné croissanty, koláče a kafíčko. Pak ještě zpět na hotel vybavit se na celodenní putování, malý zádrhel s lístky na stanici metra Vaneau, přesun na stanici Babylon, kde jsme si konečně v automatu koupili jednodenní lístky Mobilis a jeli 'naší' žlutou desítkou na Grenelle, zde přestup na zelenou šestku a na stanici Bir-Hakeim, výchozímu to bodu k Tour Eiffel. Bylo krásné, slunečné ráno, na modré obloze ani mráček. Cestou k Eiffelovce jsme v parku mohli vidět již rozkvetlé narcisky, petrklíče i do květu přicházející sakuru. No paráda ! A to už se před námi objevila sama stará dáma v celé své mohutné a vysoké kráse ! Obešli jsme dav návštěvníků, kteří zůstali ve frontě u severní nohy a prošli jsme na sluníčko k východní noze, kde jsme se postavili do nedlouhé fronty na výtah. Při pročítání instrukcí jsme bohužel zjistili, že rozhledna je přístupná pouze do druhého patra, výtah do patra nejvyššího se právě rekonstruoval. Co se dalo dělat, i napodruhé nám zůstane pohled z nejvyššího bodu Paříže odepřen. Ale co, je krásně, jsme v Paříži, kdo by takovou maličkost řešil. Vyjeli jsme nahoru, vyšli na ochoz a kochali se výhledy na sluníčkem ozářenou, takřka polední Paříž. Povznášející pocit, osvobozující od každodennosti a naplňující nadhledem a krásou. Hanička ještě poslala info SMS Míšovi ohledně uzavřeného třetího patra a obratem došla zpráva, že se na nás, tedy na Eiffelovku dívají z Lucemburských zahrad. My se ještě chvíli kochali a kochali, pak sešli do prvního patra, znovu absolvovali vyhlídkové kolečko a pomalu jsme po schodech sešli zpátky do reality. Ale hezké, protože dovolenkové reality a o to hezčí, že Paříž překypuje i živelnou aktivitou pouličních umělců. Herců, muzikantů, tanečníků. A ani tady pod vysokou věží to nebylo jiné. Parta studentů zde provozovala své taneční a hudební kreace s nakažlivou nespoutaností mládí.
A pomalu přes Martova pole, kolem stovek odpočívajících a piknikujících na již sytě zeleném trávníku. A s Eiffelovkou, majestátní dominantou francouzského hlavního města. To už nás ale pomalu hlad i chuť na kafíčko pomalu zatočila ven z parku, do pařížských uliček. A jestli to byla náhoda nebo zapamatovaná orientace z minulého pobytu, najednou jsme kráčeli ulicí Grenelle okolo hotelu d'Alma v ulici l'Exposition, kde jsme minule bydleli. Zahnuli jsme na třídu Bosquet a našli útulnou, ryze italskou restauraci Pizzeria Tina. Italský jídelní lístek, italština všude kolem. Objednali jsme si pro změnu úplně to samé, co jsme měli minulý den u Markýze a k tomu džbánek červeného vína. Poho, pohoda, pohodička ... Jídlo i zde vynikající, i když tentokrát připravené více jako pasta, to znamená ne plátek lososa, ale lososové kousky s nudlemi a omáčkou. Po jídle ještě presisíčko a pěkně dopít vínko. Spokojenost.
Po občerstvovací hodince jsme došli na stanici metra École Militaire, fialová osmička, přejeli na Grenelle a dál 'naší' žlutou desítkou až na stanici Cardinal Lemoine. A pak už uličkami pěkně až k Panthéonu.
Průvodce říká : " Původně zde stál chrám Sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Nynější objekt byl vystavěn v l. 1757 - 1789 Soufflotem na objednávku Ludvíka XV. Tato stavba byla plánována na místě rozpadajícího se opatského kostela sv. Ženevievy. Pantheon je první velkou klasicistní stavbou v Paříži, který se znovu pokusil oživit jednoduchost a monumentálnost architektury klasické antiky. Je kombinací prvků antických (sloupoví a průčelní tympanon) a byzantských (půdorys řeckého kříže). Nad středem ční 117 metrů vysoká kopule s ochozem, odkud je výhled. V r. 1791 byl přeměněn v mauzoleum zasloužilých osob. V průčelí je alegorický reliéf z r. 1831 (Vlast mezi postavami Svobody a Historie věnčí slavné muže Francie) a také nápis „Velkým mužům vděčná vlast“. Kopule byla z podnětu Napoleona I. vyzdobena freskou „Nanebevzetí sv. Jenovéfy“. Uvnitř jsou na sloupech jména bojovníků padlých za svobodu v červencové revoluci v r. 1830, fresky ze života svatých a z dějin Francie. Uvnitř jsou pohřbeni slavné osobnosti Francie: Mirabeau, Voltaire, Rousseau, Victor Hugo, Emile Zola, matemtaik Monge a Jean Moulin, stavitel Souflot, Jaures a také Marie Currie-Sklodovská. "
Panthéon je obrovská, trochu ponurá stavba s impozantním vstupním sloupovím, kdy nás kromě možnosti navštívit pomníky slavných lákala dovnitř vyhlídka z galerie kupole a hlavně Foucaltovo kyvadlo, které je prý zavěšeno uprostřed 83 metrů vysoké kupole a přímo dokazuje, že se Země otáčí. Nebylo nám souzeno. Vyhlídka se otevírá až od dubna a osm jurísků se nám zdálo jenom za vnitřní prohlídku moc .
Takže jsme si monument okoukli zvenčí a namířili si to dolů, směrem k Lucemburským zahradám. Chvíli jsme postáli u pouličního klavíristy a vkročili do zahrad. To bylo lidí ! Hlavně asi Pařížanů ! Seděli na židličkách pod stromy, na lavičkách okolo jezírek s vodotrysky. Opalovali se, četli, povídali i jen tak odpočívali. Je to zvláštní, Francouzi mají zřejmě rádi pro svůj odpočinek společnost ostatních. A přitom si ostatních nevšímají. Jen tak jsou ve skupinkách nebo sami, ale spolu s tisíci dalších. Jiný kraj, jiný mrav.
Pomalu jsme zahradami prošli od východu k západu, pak je obloukem obešli severovýchodně a propletli se uličkami na bulvár Saint Germain, potom na bulvár Saint Michel až k Seině a po levém břehu přes most Pont au Double k Notre Dame a po nábřeží okolo něho po mostu Pont Saint-Louis na ostrov Ile Saint-Louis. Dle průvodce mělo jít o ostrov plný typických francouzských uliček bez větších dominant a tudíž oázy klidu po mumraji na Ile de la Cité. Opak byl pravdou ! Turistů hlava na hlavě, zjevně za jediným cílem, a to ochutnat vyhlášenou zmrzlinu Bertillion, která je zde prodávána nejen ve stejnojmenné cukrárně na nábřeží, ale skoro na každém rohu. I my jsme chtěli ochutnat, ale ty nekonečné fronty nám to rozmluvily. Takže jsme se potoulali po ostrově, na chvíli spočinuli na Quai d'Orléans a na levý břeh Seiny jsme se vrátili po mostě Pont de la Tournelle. Pokračovali jsme na bulvár Saint Gemain až na zastávku Maubert Mutualité a nechali jsme se odvézt k hotelu. Dost procházek. Stačilo. 'U nás' jsme si došli do pekařství pro bagety, v obchodě nakoupili nějaký sýr, salám, víno a vody, okolo šesté se vrátili na pětsetčtyřku a vychutnávali si zaslouženou poprohlídkovou siestu. Po osmé hodině jsme se svezli na stojedničku na Veselý mejdan, kde jsme si opět všichni vyměnili zážitky a pochvalovali si, jak se nám všem ten druhý pařížský den vydařil.
Já ještě přidal k dobru vtípek, na který jsem si vzpomněl, když na cestě k Seině nás v jedné z uliček míjel nádherný, stříbrný kabriolet Mercedes : " Baví se kamarádi o tíživé ekonomické situaci a jeden z nich říká : 'Už ta krize dolehla i na mě. Jím samý plesnivý sejry, piju jenom starý vína a jezdím v autě bez střechy ...'."  J
A tak jsme popíjeli vínko a plánovali další den. Poslední den měl být vyvrcholením, s krásnými panoramaty a atmosférou, takže volba byla jasná. Montmartre a bazilika Sacre Coeur. Ještě jsme upřesnili trasu přesunu, dopili vínko a popřáli si dobrou noc k potřebnému odpočinku.