Den 1.


Den 2.


Den 3.


Den 4.


Den 5.

Pictures taken by
Hana & Mirek

Copyright © 2007 STEMI 
All rights reserved

Den čtvrtý, středa 1.srpna
Opět jsme vstali časně, tak, abychom už o půl osmé byli na hotelové snídani, poseděli si u croissantků, bagetek a kafíčka, potom šup na metro, naší bleděfialovou osmičkou na 'Madeleine' a pak zelenou 12 na 'Pigalle' a něco po deváté jsme si to už vyšlapovali do montmartrského kopečku. Proplétali jsme se vzhůru úzkými uličkami, šlapali po dlážděných chodnících mezi vysokými domy, pamatujících hodně z pařížské historie, a stoupali po nepočítaných schodech výš a výš na nejvyšší kopec Paříže, s nejkrásnějšími vyhlídkami na pařížská panoramata, na bohémský Montmartre. Nohy nás donesly nejdříve na náměstí 'Place du Tertre', dosud postrádající turisty a s pomalu do práce se chystajících malířů, právě instalujících kolekce obrázků a chystajícícch si palety pro jejich každodenní obživu.
A z tohoto malého náměstí už přímo k montmartrskému skvostu, k bazilice Sacre Coeur (Svatého srdce). Bazilika je obrovská a naplno využívá vyjímečné a dominantní polohy nad hlavním městem Francie. Byla postavena v roce 1873 a její architekt Abadie se nechal inspirovat směsicí slohu románského a byzantského, s prvky renesance i charakteristickými rysy umění maurského. Celek je ovšem velkolepý a neuvěřitelně působivý a bazilika se bezesporu řadí mezi pro Paříž nejcharakterističtější pamětihodnosti.
V uklidňující atmosféře svatostánku jsme strávili prohlídkou vnitřku příjemný čas, stejně jako obhlídkou venkovní monumentálnosti stavby. Pátráním, ale nakonec hlavně dotazem u zřízence jsme se nasměrovali k výstupu na terasu okolo hlavní kupole chrámu. Pro případné návštěvníky upozornění : vstup nahoru je vlevo dole, v úrovni podzemí a je šipkou označený jako : "Crypte-dome". A zase schody a nepočítaně ... stoupáte po schodech, vycházíte na střechu a zdoláváte stupně jakoby vytesané do bílého kamene po straně sedlových střech, noříte se zase na vnitřní schodiště a nakonec vycházíte na sněhobílý ochoz asi tak 80 metrů vysoko. A Paříž máte jako na dlani, pod Vámi se hemží turisté na montmartrských náměstíčkách, vlevo můžete vidět Notre Dame, kousek vpravo věžák Montparnass, Invalidovnu, pak Eiffelofku, možná rozeznáte i Louvre, Obelisk, Vítězný oblouk a určitě vám oči připoutá vzdálená La Défense. Tak tahle vyhlídka na Paříž, dle naší dosavadní zkušenosti, získává na našem pomyslném hodnotícím žebříčku známku nejvyšší. A kupodivu zde není ani tolik lidí, možná právě pro ten tak trochu utajený vchod. Ale opravdu, stojí za to sem vylézt. My si ta pařížská panoramata užívali bezmála hodinu ... kam spěchat, když je tady tak krásně ...
Ale nakonec přeci jenom zase druhou stranou dolů a vyfotit se ještě před bazilikou, pár žánrových snímků s muzikanty i turisty i výhledem na Paříž a zpátky do křivolakých uliček Montmartru, pitoreskních a bizarních, plných pouličních umělců, především malířů, vždy ochotných vám nabídnout své umění rychloportrétu. Toho jsme však nevyužili, na rozdíl od služeb malé kavárny v zastrčené uličce. Ano, kafíčko, lívaneček ...
A pohodovým tempem Montmartrem zase dolů na Pigalle a metrem se podívat na starobylý pařížský hřbitov 'Pére Lachaise', kde je bezpočet starodávných hrobek a kde odpočívá nejedna známá osobnost pařížské historie. My jsme navštívili hrob legendy mladšího data, zpěváka a lídra kapely The Doors, Jima Morrisona.
A ostrý střih. Z poklidu a hřbitovního rozjímání opět na metro, směr k nejmodernější pařížské čtvrti, ikoně současné architektury, vzhůru do La Défense ! Z metra jsme vystoupili přímo před Velkým Oknem, La Grande Arche, impozantní to stavbě z betonu a skla. Vystoupali jsme po schodech k její základně a před námi se rozprostřel svět moderní fantazie s budovami z oceli, betonu a skla odvážných futuristických křivek a linií. Apropó linie ... ta hlavní je k vidění také právě tady a měli jsme ji možnost již několikrát vidět z jiných míst Paříže, ale z druhé strany. A tak jsme teď stáli v Okně, tváří směrem k Vítěznému oblouku, Obelisku na Náměstí Svornosti, malému Vítěznému oblouku i skleněné pyramidě na nádvoří Louvru. Jasné poselství o předávání štafety ve výstavbě Paříže a jejího vývoje. Po dostatečném vychutnání působivých výhledů jsme se prozaicky vnořili do vnitřků těchto novodobých katedrál, obsahujících vše k bezstarostnému utrácení a uspokojování všech lidských tužeb. Nám k uspokojení postačilo najít příjemnou pizzerii a vybrat si z jídelního lístku.
Po jídle a po krátkém průzkumu těchto moderních labyrintů jsme našli metro a vydali se na Place de la Concorde, kteréžto náměstí je jedním z dalších turistických zastávek, a to především kvůli vysokému, 3200 let starému, černému obelisku, který byl přivezen do Paříže jako dar egyptského paši Muhammada Aliho francouzskému králi Ludvíku Filipovi, jenž jej na náměstí nechal vztyčit roku 1833. Za poznámku stojí poznamenat, že za Velké francouzské revoluce byla hlavní dominantou tehdejšího 'Place de la Révolution' gilotina a  že popravy všech hlavních protagonistů té doby proběhly právě tady, počínaje stětím Ludvíka XVI roku 1793 ...
Od Obelisku jsme se vydali zahradami 'Tuilleries', okolo fontán k Malému vítěznému oblouku a ještě jednou pak přes kruhový objezd s inverzní pyramidou až na nádvoří Louvre. A dál pasáží Richelieu k metru a než jsme se vrátili uondáni do hotelu, tak bylo po osmé.
A dál jako předešlé dny, aneb žádní noční ptáci v ulicích Paříže z nás ani protentokrát nebyli. A protože to byla naše pařížská noc poslední, zůstává nám tento program až na další návštěvu ...